Období rozkvětu

Od Larischů koupila Zámeček v roce 1897 rodina Henckelů von Donnersmarck za 65 tisíc zlatých. Ti tu žili až do roku 1928 a vychovali zde 5 dětí. Za jejich působení se Zámeček stal skutečným zámkem s přepychovými interiéry a nádherným parkem. O ten se zasloužil zahradník a pozdější správce vily Jan Plecitý, pradědeček vojenského historika Eduarda Stehlíka.

I Henckelovi na Zámečku hostili evropskou šlechtu

Alfons Henckel byl člověk laskavý a dobromyslný. Zámeček za jeho působení zůstal centrem parforsních honů. Stejně jako před ním hrabě Larisch nadále hostil evropskou šlechtu, hrál na burze i v kasinu. Finanční situace Henckelů ale nebyla příliš dobrá a po vzniku samostatného Československa se ještě zhoršila. Hrabě Henckel daroval Zámeček v roce 1926 synovi Georgovi a odstěhoval se na rodné sídlo do korutanského Wolfsbergu, kde ho jeho sestry nechaly žít jen v zahradním domku. Georg po dvou letech krásnou Larischovu vilu v roce 1928 prodal Ludmile Erhartové, dceři kolínského velkoobchodníka s textilem.

Hrabě Leopold Fugger si pronajal vilu

Ludmila Erhartová ve vile nikdy nežila a pronajala ji říšskému Němci hraběti Leopoldu Fuggerovi. Hrabě byl za 1. sv. války úspěšným pilotem, byl všestranně sportovně nadaný, hrál tenis a jezdil na koni.  Dodnes se spekuluje o tom, zda Fugger byl německým špionem, či nikoliv. Stal se pak Zámeček špionským doupětem?

Autor textu a foto: Šárka Kuchtová